"Janičko, jsem s tebou několik dnů a připadá mi to, že jsme spolu od narození. Věříš v osud?"
"No já ještě nevím. Nyní si připadám jako ve snu."
"Mám jednoho hodně bohatýho kamaráda, který má volný byt jedna plus jedna na Praze 6, budeš to mít blízko na letiště do práce. Už se ti to blíží, ty moje krásná dispečerko. Honzu Dostála osobně moc dobře neznám. Spíše zprostředkovaně, občas spolu zajdeme na pivo. Vlastní na Karlštejně mlýn, který přebudoval na hotel, spoluvlastní Casino Ambassador a Zlatou husu. Vím, že vlastní i další hotely, možná i Belvedere. Já jsem ho poznal osobně, když ho přivedl Milan Dvořák s tím, že ode mne koupí hotel, respektive pronajme a dostaví. Já jsem dostal pouze malé odstupné, jde o hotel Elysée na Václavském náměstí 43. Měl to být můj hotel, měl jsem ale jiné starosti na moři. Zavolám mu, jestli má ten byt volný. Nezapomeň, v pátek jedeme na lov, na srnce. Bereme s sebou Annu."
Došli jsme do hotelu Axa a rozběhl se normální pracovní den. Už jsem přemýšlel, kam půjdeme večer a jak budu Janičce povídat o sobě. Pořád jsem ji pozoroval v práci a v duchu jsem děkoval bohu za každý den, který mi tato žena věnuje. Večer jsme nešli daleko od hotelu a v nějaké pizzerii jsem pokračoval ve vyprávění.
"Přišel podzim. Dal jsem dohromady nějaké peníze a pomalu si zvykal na Dvořákovu rodinu. Pomáhal jsem jim, kde jsem mohl. Dělal jsem to podvědomě v souvislosti s očekávaným narozením syna. Milena, Milan a Hana přesně odhadli moje slabiny. Začalo se mi zase dařit. Věnoval jsem se zase svým koníčkům, lovu, rodině. Zdálo se, že krize byla zažehnána a že můj osud nabral správný směr. Byl jsem znovu zván na politické akce ODS. Zase jsem udělal chybu a na ples ODS, který se konal v Obecním domě, jsem vzal celou Dvořákovu rodinu. Milan se opil a spolu s Milenou otravovali svojí přítomností nejužší vedení, včetně Mirka Topolánka. Já jsem takový blbec. Neviděl jsem, neslyšel jsem. Má hvězda šla nahoru, Dvořákova dolů. Jak jsem ji mohl dlouho udržet. Za to bych se chtěl panu Topolánkovi a ostatním omluvit. Dostal jsem pozvánku zpátky, nevyužil jsem toho. Udělal jsem pravý opak. Rozhodl jsem se politicky se neangažovat a jít svojí cestou nezávislosti, svobody a podnikání. Odjel jsem se svojí vedoucí ekonomkou paní Říhovou a Hanou na veletrh lodí do Janova. Druhý největší veletrh na světě. Podzimní veletrh lodí v mé milované Itálii v Janově byl úchvatný, doživotní zážitek. Nevěděl jsem, na co se mám dívat dříve a co prohlížet. Motorové jachty, plachetnice, čluny. Pro kapitána z Prahy neuvěřitelné možnosti."
"Paní Říhová, tak které?" ptal jsem se večer své ekonomky v luxusní rybí restauraci na břehu Egejského moře. Na stole jsem měl katalogy lodí.
"Já si myslím, že si koupíme tři plachetnice. Musí být stejné, abychom měli jednoho dodavatele, partnera a nižší náklady."
"Koupíme Elan. Firmu znám z hor. Když umí dobré lyže, umí i lodě. Rozhodnuto, koupíme zítra tři kusy lodí Elan."
"Jedna stojí deset milionů."
"Máme na to?"
"Ano, pane řediteli, jdeme do toho."
"Por favor, uno champagne Don Perignon. Gracias."
"Zapíjel jsem se svojí vedoucí ekonomkou svůj blížící se obchod. Hana nemohla pít, byla těhotná. Nemohl jsem tu noc spát, děkoval jsem bohu za správné rozhodnutí. Sám jsem odešel na bar a plánoval super sezónu charterů pro příští rok v Chorvatsku, až jsem se v té euforii trochu opil. Tři nové lodě Elan, nádherné, za minimální provozní náklady, k tomu Arriva a Princess."
Pozor, Bohumíre, to je stará loď. Máš s ní jenom problémy, zbav se jí. No jasně, komu ji ale prodám? Povídal jsem si v posteli sám se sebou. Hana už dávno spala. Jasně, musím ji prodat. No jo, ale ty vzpomínky, zážitky. První zkušenosti na moři.
"Ozvala se hluboká nostalgie. Usnul jsem v očekávání následujícího dne. Druhý den po rychlé hotelové snídani Hana navrhla, abychom se ještě podívali na motorové lodě. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem souhlasil, paní Říhová také. Bylo to úchvatné, tolik jachet pohromadě. Azimut, Princess, Pershing, Jeanneau, Fairline a další. Už jsme odcházeli, když jsme šli kolem stánku Sunseeker, anglická značka. Na chvíli jsme se zastavili. Okamžitě byl u mě dealer, mladý pěkný muž. Mluvil výborně německy.Hana mně nemusela tlumočit. Šli jsme se podívat. Firma měla sídlo ve Splitu. Lodě samozřejmě nádherné. Sunseeker je jedna z nejlepších na světě. Rychle zjistili, že podnikám v Chorvatsku v oblasti charterů a začali mě pomalu zpracovávat. Čtyři lodě, hodně starostí, potřeba parkovacího místa, servis. Lepší je jedna kvalitní, která vydělá za tři. Vznikl zásadní problém. Mé sebevědomí dostalo trhlinu. Odešli jsme do hotelu. Hana začala."
"A kde budu v létě já?"
"Na plachetnici."
"A čím budeš jezdit ty?"
"Plachetnicí."
"No jasně, už tě vidím. Plachetnice je pro dítě nebezpečná, naklání se."
"Za chvíli volali Dvořákovi, prekérní situace. Projevilo se plně moje znamení Vah a Hada. Nemohl jsem se rozhodnout a zalezl jsem do kouta. Tentokrát jsem nespal. Ne z radostného pocitu jako předchozí večer, ale kvůli svazující odpovědnosti za rozhodnutí. Plachetnice tři, nebo motorová loď jedna? Všichni kolem mě radili, že motor je pro byznys lepší. Později jsem pochopil, že pro potřebu ukazovat se a užívat si je opravdu lepší motorová loď, pro byznys ale plachta.
Ráno jsem na veletrhu podepsal kontrakt na dodávku motorové jachty Sunseeker 52 v hodnotě asi třiceti milionů korun. V ceně i parkování na jeden rok a roční servis. Hana se okamžitě vžila do role ženy kapitána a celý den dolaďovala interiéry. Já jsem někde venku popíjel sám na stánku pivo. Měl jsem nádherný výhled na moře, kde panorama tvořily stovky luxusních lodí. Vnímal jsem celou duší a tělem, že jsem udělal obrovskou chybu. Radost z koupě nádherné luxusní lodi Sunseeker 53 jsem opravdu neměl. Uvědomil jsem si pozdě, že někdy by měl být člověk sobec a více myslet na sebe. Bylo rozhodnuto, záloha zaplacena a termín převzetí lodi v květnu 2005."
"Miláčku, nevěděla jsem, že umíš řídit tak velké lodě,"
"Lásko, je to poslední velikost, kdy nepotřebuji posádku. 53 znamená délku lodě ve stopách, to je asi šestnáct až sedmnáct metrů. Tři kompletně exkluzivně zařízené kajuty, salón, kuchyň, klima. Vše. Absolutní dokonalost. Hydraulicky otevíratelná střecha. Luxus pro podnikání zbytečný a drahý. Hogo fogo. Můj kapitánský průkaz mi umožňuje řídit lodě do padesáti metrů délky a do vzdálenosti dvě stě mil od pobřeží. Do Ameriky nemohu. Lásko, prosím, jestli spolu vydržíme, musíme na moře, ano?"
"Slibuji, Bohumírku, už teď se těším."
"Celý svůj podnikatelský plán pro nadcházející sezónu jsem musel předělat. Celý marketing, reklamu, ceníky. Neumíš si představit, kolik to je práce a kolik to stojí peněz."
"Ale umím."
"Bylo to šílené. Ano, lásko, mohl jsem se z toho zbláznit. A teď ti povyprávím bez časové posloupnosti jednotlivé příběhy z natáčení. Příběh z natáčení číslo jedna. Zatímco já se mohl z toho zařizování zbláznit, mé okolí bylo velmi spokojené. Začal jsem si pomalu evidovat nahlášené návštěvy rodiny, přátel a obchodních partnerů v nadcházející sezóně 2005. Termíny se zaplňovaly a já jsem jachtu ještě ani neměl. Byla zatím ve výrobě v anglických loděnicích. Můj první úkol bylo prodat staré lodě Princess a Arrivu. Oddaloval jsem to, jak to šlo. Jednu jsem kotvil v Zadaru v marině a druhou na Hvaru u mého nového přítele, který vlastnil servis a opravnu lodí. Nostalgie musela jít stranou, vzpomněl jsem si na časté opravy v posledních letech. Zvyšoval se únik oleje a paliva. Každá oprava lodí v sezóně přináší obrovské finanční ztráty a starosti.
Dost vzpomínek, užil jsem si jich dost. Dal jsem inzeráty s nabídkou na jejich prodej. Zájemců bylo opravdu dost, celou zimu a jaro 2004 jsem jezdil autem do Šibeniku a Vodice, kam jsem nechal lodě převézt. Nebyla ještě hotová dálnice. Jezdil jsem přes Plitvická jezera, kde jsem vždy nocoval v hotelu. Cesta dlouhá, ale úchvatná, romantická. Zájemci ovšem zapomínali, že na koupi lodí potřebují peníze. Jakékoliv splátky pro mě byly nepřijatelné. Když už se zdálo, že lodě neprodám a že budu muset na sezónu 2005 něco vymyslet, zazvonil telefon."
"Ahoj Bohumíre, tady Denis. Co děláš, ty starý mořský vlku?"
"Nic, narodila se mi 4. ledna čtvrtá dcera a s malou holčičkou nemohu na moře. Prodávám svoje lodě."
"Nepovídej, já zrovna přemýšlím, že si nějakou starší koupím. Vždycky se mi líbila tvoje Princess. Já jsem si jí od Axa Sailing půjčoval vždy na čtrnáct dní. Vždy jsem řádně zaplatil. Já vím, ty o tom ani nevíš. Tvá loď má elektrický generátor a kompresor, a to já potřebuji k potápění."
"Denisi, to je telepatie. Kup si moji loď Princess, udělám ti cenu!"
"Ty ji opravdu prodáváš? Tvoji romantickou lásku z moře?"
"Ano, musím."
"Ty si kupuješ novou?"
"Uhodl jsi."
"A jakou?"
"Sunseeker Portofino 53 open."
"Ty vole," řekl Denis bodře po moravsku. Je totiž Brňák. "To je druhá nejdražší značka sériově vyráběných lodí v Evropě. Dražší už je jen Pershing."
"Já vím, jsem blbej, ale už to nemohu zrušit. Zaplatil jsem zálohu a loď je již ve výrobě."
"Tak kolik by sis přál za Princess dostat?"
"Tři miliony."
"Dám ti dva a půl a k tomu ti ji v létě půjčím na jeden týden gratis."
"Denisi, jsi kamarád, beru. Prodej bude zajišťovat moje žena Hana. Přijede si za tebou do Brna pro peníze. Přijede s panem Táborským, to je můj zaměstnanec hotelu. Rozumíš mi, vzpomínky, nemusím být u toho. Denisi, ty máš kontakty na moři v Chorvatsku, potřeboval bych prodat i Arrivu. Pamatuješ si, ta rychlá motorová loď? Výborná pro vodní lyžování. Stačilo by mi půl mega."
"Bohumíre, já ji nepotřebuji, ale znám jednoho blázna, který má rád rychlé lodě, pozeptám se. Bohumíre, promiň, nečekal jsi náhodou syna?"
"Ty máš ale paměť. Ano, byl jsem o tom přesvědčován. Přání bylo silnější než skutečnost. Mně to ale nevadí, snad příště. Denisi, moc ti děkuji, uvidíme se na moři."
"Přeji ti dostatek vody pod kýlem a paliva v nádržích."
"Jasně, příteli, zavoláme si. Tak ahoj."
"Smutný den, prodal jsem kus svého života. Bylo jasné, že v roce 2004 nebude žádné Chorvatsko. Nevadí, je mistrovství Evropy ve fotbale, pojedeme do Portugalska. Ten den oslavovala pouze Dvořákovic rodina. Bohumír se nechal zahnat do kouta. Vzal jsem Lesy, fenu německého ohaře, kulovnici a vyrazil na lov jelenů do Krušných hor. Věřil jsem, že mezi kamarády myslivci zaženu splín a přijdu na jiné myšlenky. Nic z toho se nestalo. Jelena jsem minul. Deprese se prohlubovala a smutek jsem s myslivci utápěl na baru v alkoholu. Janičko, slyšela jsi ten povzdech? Co na to říkáš?"
"Asi půjdeme spát."
Velmi rychle jsme odešli, tentokráte spát ke mně do apartmánu v hotelu. Smutný den, vzpomínky příliš živé.
"Pojď ke mně. Miláčku, já jsem s tebou tak šťastný."
"Já s tebou taky. Dneska nic?"
"Jak chceš. Už jsem se týden nepodíval na televizi, mohu se kouknout?"
"To víš že jo."
Za chvíli spokojeně spinkala v mojí náruči. Já jsem usínal se štěstím v srdci. Milujeme se i bez sexu, úžasné. Rozhostila se kolem nás boží energie a televize běžela už bez diváků. Spal jsem klidně, s láskou v srdci.
<< 15. kapitola << / obsah knihy / jmenný rejstřík / >> 17. kapitola >>